Seznamte se, prosím

Magnolie, českým názvem šácholan (který se však příliš nevžil), pochází z tropického a subtropického pásma jihovýchodní Asie. Vyskytuje se i v Severní a Střední Americe. K nám se tento strom či keř dostal z Číny a Japonska.

Rod magnolia zahrnuje přibližně sto dvacet druhů opadavých či stálezelených stromů a keřů. Nejzajímavější jsou na nich jejich veliké květy, které se mohou vyskytovat v barvě od bílé přes žlutou, růžovou až po tmavě nachovou. Záleží na druhu.

Magnolia soulangiana patří k nejvysazovanějším druhům; podíl na tom má jistě i skutečnost, že je odolná, vzrůstná a bohatá na květ

U nás je asi nejznámější Magnolia Soulangeova. Když tento velký keř rozkvete, je zkrátka nepřehlédnutelný. Jeho velké kalichům podobné voňavé květy mívají až osmnáct korunních plátků. Plody mají tvar šišky, odtud byl odvozen název šácholan.

V některých letech bohužel květy namrzají, jelikož strom začíná nakvétat brzy. To je pak veškerá krása přes noc pryč. Květy po namrznutí zhnědnou a opadají. Tento druh je vhodný do větších zahrad jako solitéra, protože dorůstá výšky až šesti metrů.

Nevinně bílá

K oblíbeným též patří odrůdy s bílými květy, například Magnolia stellata. Je to nižší keř, vhodný do malých zahrádek. Spíše než do výšky roste do šíře. Rozkvetlé květy mají tvar hvězdy. Magnolie hvězdokvětá (někdy též označovaná jako hvězdnatá) vykvétá již v březnu.

Magnolie hvězdnatá je vysoká maximálně tři metry, proto se uplatní v každé zahradě

Zářivě bílé květy svítí do dálky z bezlistých větviček, proto se doporučuje vysazovat před tyto rostliny tmavé stálezelené keře nebo jehličnany. Další bělokvěté keře jsou Magnolia salicifolia (vrbolistá) a Magnolia kobus (japonská).  

Tmavá krása

Pro milovníky tmavších květů má magnolie trumf ve fialově kvetoucích druzích. Magnolia liliiflora ‘Nigra’a podobná Magnolia rustica ‘Rubra’ ozvláštní vaši zahradu a zajistí, že každý, kdo půjde v době jejich květu kolem, na nich bude moci nechat oči.

Pro Číňany jsou magnolie symbolem ženské krásy, čistoty a sladkosti

Místečko jako stvořené

Magnolie vyžaduje výživnou zem a místo slunné, ale současně chráněné před severním větrem. Zemina by měla být dobře propustná, vlhká a mírně kyselá, magnolie totiž nesnáší vápno. Před výsadbou smíchejte půdu s přídavkem rašeliny nebo kompostu. Rostlinu nevysazujte na nejteplejší místo v zahradě: nenaraší tak brzy a vy nepřijdete o květy, které by jinak spálil mráz.

Kolem vysazeného exempláře je vhodné nasypat mulč, aby nedocházelo k velkým odparům vody. Magnolie mají mělce rozprostřené kořeny, nesnášejí tedy obdělávání půdy v jejich oblasti. Vrstva mulče také udrží půdu kyprou a svěží a v zimě zabraňuje proniknutí mrazu příliš hluboko.

Květy magnolie se objevují v předjaří, ještě na bezlistých větvích

Jak se pozná vhodná doba?

Magnolii je nejlépe sázet na jaře (březen, duben) nebo na podzim, a to do prvních mrazíků. V našich podmínkách je plně mrazuvzdorná a obvykle i dobře snáší znečištěné městské klima. Pěstuje se v mnoha kultivarech, které se liší barvou a dobou kvetení.

Květy magnolie liliokvěté se objevují v květnu současně s velkými leskle zelenými listy

Jelikož jsou to keře pomalu rostoucí, je vhodné nakupovat již vzrostlé exempláře. Jen tak se budete moci brzy těšit ze záplavy květů. Dřevina nesnáší přesazování, proto hned od začátku pečlivě vyberte vhodné stanoviště.

Řezat? Raději ne.

Řez těchto rostlin není nutný. Keř jej špatně snáší, kromě toho by narušil přirozenou strukturu korunky. Pokud vám některé větvě překážejí, s citem je odřízněte a ránu začistěte. Hlouběji do keře se nedoporučuje zasahovat, protože špatně obrůstá.

Magnolie se žlutými květy nebývají tak často k vidění

Magnolie svou nevšední krásou krášlí již desetiletí veřejné zahrady a parky. V našich zahradách je trošku opomíjená. Možná že její vzezření vzbuzuje obavy, že je náročná. Není tomu tak. Pokud jí vybereme vhodné stanoviště, každé jaro nám zamává na pozdrav svými voňavými květy.